Chovatelská stanice leonbergerů
Leonberger Hundezucht
Leonberger Dog breeding
From Leo's Home

Zajímavý víkend.

Naše stránky, v době, když jsme začínali jezdit s Alexem na výstavy, byly založeny tehdy z prostého důvodu. Když jsme se chtěli zúčastnit nějaké zajímavé výstavy v zahraničí, chyběly nám informace. V té době toho na internetu mnoho nebylo. Tak jsme si řekli, že budeme uveřejňovat podrobné zprávy z výstav, aby ti další zájemci měli pozici trochu snazší, než my. A tak jsme s leony projeli většinu Evropy a zúčastnili se výstav ve dvaceti státech. Počet našich účastí na výstavách se blíží ke 250.  Můžeme tedy popisovat prostředí výstav, zvláštnosti a odlišnosti některých států, ale i způsoby práce rozhodčích včetně toho, na co ten-který dává větší důraz.

Myslíme si, že i zkušenosti z tohoto víkendu mohou někomu v budoucnu pomoci již třeba tím, že ušetří peníze za zbytečnou účast na výstavě. Nejde jen o výstavu samotnou, ale třeba její organizaci, zasahování do práce rozhodčího, či podivný postoj rozhodčího samotného.

Tento víkend se konala pravidelná předvánoční dvojvýstava v rakouském Welsu. Již několikrát jsme se této výstavy zúčastnili.  Jména rozhodčích lákala. V sobotu pan Janda-CZ, kterému se Aron před pár týdny líbil tak, že ho určil vítězem slovenské speciální výstavy v Těrchové. A v neděli p. W. Mayer ze SRN, speciální rozhodčí, u kterého několikrát zvítězil náš Alex.

Jenže i při plánování výstavního kalendáře by měl mít majitel vystavovaného psa, či feny, nějakou strategii. A proto jsme s určitou lítostí oželeli nedělní posuzování od p. Mayera ve Welsu a raději jsme jeli poprvé vystavovat v mezitřídě do polské Nowe Rudy. Proč? To není žádné tajemství. V mezitřídě nebývá taková konkurence, jako ve tř. otevřené a je dobré v mezitřídě získat co nejvíce a také proto, že většina států má docílení národního šampionátu vázáno na určitý minimální časový úsek. Proto je dobré získat v těchto státech ten první CAC.

Takže jsme měli na tento víkend naplánován výstavní trojúhelník. V pátek odpoledne odjet do Welsu a tam přespat. Zúčastnit se sobotní výstavy a pokusit se získat prvního rakouského CACA. Po výstavě se přesunout do polské Nowe Rudy a tam se také pokusit získat prvního polského CWC.

Trochu jsme měli strach z předpovědi počasí. Obavy byly ze sněžení, ale i s velikých mrazů. Ani jedno se naštěstí nevyplnilo. Do Welsu jsme naprosto v klidu přijeli po šesté hodině, zaparkovali kousek od vstupu na výstaviště a šli se projít do centra města na Vánoční trhy. Byly opět pěkné, snad trochu skromnější, než před lety.

V noci bylo jen -3 st.C. Ráno jsme časně vstali a šli na procházku s pejsky. Rozednívalo se a na nebi nebyl ani mráček. Po snídani jsme šli raději dříve na výstaviště. Náš kruh měl dvě čísla. 8 a 14. Znamenalo to, že 18  leonů šlo v kruhu č. 8 a potom se kruh přečísloval a soutěžila v něm jiná plemena a s jiným rozhodčím. Toto je rakouská rarita. Již jsme se s tím zde setkali a způsobilo to hodně zmatků

Po nalezení našeho kruhu jsme zjistili, že se v kruhu pohybuje známá osoba. Byl to p. Peter K. Cejnek, vedoucí chovu rakouského leonberger klubu. Jaké my máme zkušenosti s touto osobou si můžete přečíst na těchto stránkách. Jedná se o reportáž z výstavy ve Wiesselburgu dne 15.4.2007. Nejrychleji to najdete tak, že kliknete v levém sloupci na heslo „hledání“ a v rubrice „rozhodčí“ naleznete jméno „Cejnek“. Potom stačí kliknout na „ hledat“ a systém sám najde onu výstavu. Při kliknutí na název výstavy se otevře celá aktualita. A jak „netradiční“ jsou výstavy v Rakousku se můžete dočíst ještě i ze starší aktuality a to také z Wiesselburgu, ale ze dne 10.4.2006. Najdete ji stejným způsobem, jen do jména rozhodčí dejte Sachslehner.

Ale vraťme se k naší výstavě. Pochopili jsme, že p. Cejnek bude vedoucím kruhu. Posléze přišel i p. Janda a my jsme neviděli nic divného na tom, že se dal s p. Cejnkem do řeči. Rozhodčí si jistě musí s vedoucím kruhu vyjasnit organizace práce v kruhu, protože to je právě práce vedoucího kruhu. On zabezpečuje to, aby do kruhu šli ti, kteří právě mají být posuzováni a aby byli připraveni ti, co se budou posuzovat následně. Vedoucí kruhu je šéfem organizace posuzování, ale posuzování samotné má pochopitelně provádět rozhodčí.

Ve mezitřídě jsme byli dva. Náš protivník byl z Rakouska a jmenoval se Orion Duke vom Kitzsteinhorn a byl o 8 měsíců starší. Když jsem se svým psem v kruhu, moc rozhodčího nesleduji a spíše se věnuji svému psu, takže jsem neviděl to, co jsem se od své manželky dozvěděl potom a to, že probíhala čilá diskuze při posuzování mezi panem Jandou a p. Cejnkem. Pan rozhodčí mě potom přišel gratulovat k prvnímu místu, ale když potom hovořil německy k publiku, zaslechl jsem známky SG1 a SG2. Pro jistotu jsem se p. Jandy česky zeptal, jestli jsem rozuměl dobře, že jsme dostali SG1. P.Janda to potvrdil a dodal, že to je za ten zakroucený ocas a že bych to měl psa odnaučit. Dostali jsme posudek, který je ve všech směrech výborný, jen je tam zmínka o tom, že při běhu je celkový harmonický dojem rušen vysoko neseným ocasem.

V tu chvíli jsem byl rozladěný tím, že nás posuzoval rozhodčí, který před pár týdny dal Aronovi s úplně stejným ocasem na slovenské speciální výstavě BOB a tomu samému psu dá potom VD. Jenže to nebyl konec. Ve třídě otevřené se předváděli 4 psi.  Ostřílený výstavní mazák Nando-Junior Leo vom Jerichower Land, ověnčený již také několika vítězstvími, dále výstavně známý pes ze SRN Iwan von der Boxmühle, často používaný jako krycí pes se sebevědomou majitelkou Mayrou Huber. Další dva byli místní, rakouští psi, Aris Dario Roi de Leon a Bruce Diego vom Watzekwald. Šel jsem až na kraj kruhu fandit našemu kámošovi Nandovi.

Teprve nyní jsem vše pochopil. Leonbergery neposuzoval p. Janda. Tím hlavním byl p. Cejnek. Kdykoliv si nechal p. Janda od vystavujících předvést psa, bylo slyšet p. Cejnka hodnocení směrem k p. Jandovi. A tak jsme slyšeli hesla jako: prohnutý hřbet, měkké nadprstí, ocas nahoře, slabá kostra a další. Pan Janda to potom předával dále zapisovatelce. A tak se stalo to, co nikdo nemohl očekávat. Ano, Nando vyhrál třídu otevřenou, ale jako náš Aron, s SG1!!!! Vážení, čtete dobře, všichni čtyři ze třídy otevřené obdrželi SG!!! Majitel Nanda to vzal s úsměvem, i když asi trochu hořkým, ale majitelka Iwana byla tak roztrpčená, že nečekala ani na posudek, sbalila okamžitě, po vyjití z kruhu, své věci a zmizela. Takže jediný z dospělých psů a jediný šampion, Rosaceen Eleocharis, kterého náš Aron již několikrát porazil, dostal výbornou a tím i bez jakéhokoliv dalšího boje i CACIB.  To jsme skutečně ještě nezažili, aby ze sedmi dospělých psů dostalo šest VD. To vypadalo, že do Rakouska na výstavy jezdí ti, kteří na pořádných výstavách nemají šanci. Nejlepší fenou potom byla vyhlášena rakouská fenka, která rozhodně nepatří do typických zástupců plemene. Fenka s dlouhým tělem a mimořádně krátkýma nohama, takže takový leozevčík.

Čtenář, který nelitoval času a přečetl si i ty dvě aktuality z našich minulých účastí na rakouských výstavách, dovede pochopit, že my bychom již nikdy nejeli na výstavu, na které by rozhodoval p. Cejnek. My jsme jeli do Welsu na rozhodčího pana Jandu, který nás ovšem ve Welsu neposuzoval, přesto, že byl rozhodčím.  Peter Cejnek je sice vedoucím chovu v tomto státě. Jeho zasahování do rozhodování z pozice vedoucího kruhu je skandální.

Rakousko je stát s velmi malým počtem leonbergerů, svých vlastních výstav se zúčastňuje málo rakouských majitelů  a na zahraniční výstavy nejezdí již vůbec nikdo. A rakouské výstavy s rakouskými rozhodčími mají u cizinců takové jméno, že se jich skoro nikdo nezúčastňuje. Pouze byla vždy o něco větší účast, když rozhodčí byl z jiného státu. Těmito novými praktikami do Rakouska bude jezdit ještě méně lidí, ale kdoví? Možná, že je to právě cílem jednání p. Cejnka.